CFD výpočty jsou obecně velmi složité. Přesný výpočet proudění větru okolo komplikovaných konstrukcí je velmi náročný na čas a výpočetní výkon. V mnoha stavebních aplikacích není vysoká přesnost vyžadována a náš CFD program RWIND 2 umožňuje v takových případech zjednodušit model konstrukce a výrazně tak snížit náklady. V tomto příspěvku najdete odpovědi na některé dotazy týkající se zjednodušování.
V přídavném modulu RF-/TIMBER Pro je možné provést analýzu kmitání známou z DIN 1052 pro posouzení podle EN 1995-1-1. V této analýze, při stálém a kvazistálém působení u ideálního prostého nosníku, průhyb nesmí překročit mezní hodnotu (6 mm podle DIN 1052). Pokud vezmeme v úvahu vztah mezi vlastní frekvencí a průhybem u prostého, kloubově uloženého nosníku zatíženého konstantním spojitým zatížením, je výsledkem pro 6 mm vlastní frekvence okolo 7,2 Hz.
V EN 1993-1-1 byla obecná metoda představena jako formát pro posouzení stability, který lze použít pro rovinné systémy s jakýmikoli okrajovými podmínkami a proměnnou konstrukční výškou. Posouzení lze provést pro zatížení v hlavní nosné rovině a současně působící zatížení v tlaku. Při tom se posuzují stabilitní případy klopení a vzpěru z hlavní nosné roviny, tedy okolo osy nejmenší tuhosti konstrukčního prvku. Proto v této souvislosti často vyvstává otázka, jak lze posuzovat vzpěr v hlavní nosné rovině.
V programu CRANEWAY 8 lze navrhovat podvěsné jeřáby podle EN 1993-6. Pro posouzení je třeba stanovit lokální ohybová napětí ve spodní pásnici od kolových zatížení podle kapitoly 5.8 normy EN 1993-6.
U podvěsných jeřábů namáhají spodní pásnici nosníku jeřábové dráhy kromě globálních účinků přídavně také kolová zatížení na lokální ohyb. Spodní pásnice se vlivem těchto lokálních ohybových napětí chová jako deska a vykazuje dvouosou napjatost [1].
Po našem předchozím příspěvku, ve kterém jsme se zabývali posouzením svarů kolejnic v mezním stavu únosnosti, se nyní budeme věnovat posouzení svarů kolejnic na únavu. Obzvlášť se pak podíváme na důsledky zohlednění excentrického působení kolového zatížení odpovídajícího ¼ šířky hlavy kolejnice.
Excentrické kolové zatížení ve výši 1/4 šířky hlavy kolejnice je třeba zohlednit pouze při posouzení na únavu od třídy poškození S3 podle DIN EN 1993-6. Další možnost zadání v nastavení detailů umožňuje zohlednit tuto excentricitu při posouzení na únavu v mezním stavu únosnosti. Pokud danou volbu označíme, zohlední se při posouzení daná excentricita vždy nezávisle na kategorii spektra zatížení.
Deskové dílce by se měly v místech působení soustředěného zatížení posoudit nejen na smyk, ale i na protlačení podle pravidel uvedených v článku 6.4, EN 1992-1-1 [1]. Soustředěné zatížení vzniká na ojedinělých místech například v důsledku umístění sloupu, bodových podpor nebo působení osamělého zatížení. Také koncový bod liniového zatížení, které působí na plochu, je třeba vyhodnotit jako soustředěné zatížení. Spadají sem například konce a rohy stěn, liniových zatížení nebo liniových podpor. Na protlačení se posuzují desky a stropní desky, případně základy, přičemž se přihlíží k topologii desky okolo uvažovaného uzlu protlačení. Při posouzení na protlačení podle EN 1992-1-1 je třeba ověřit, zda posouvající síla vEd nepřekračuje únosnost vRd.
Pokud chceme konstrukci znázorněnou na obrázku natočit okolo globální osy Y, není to okamžitě možné. Pro dosažení lepší ovladatelnosti je osa, v jejímž směru se díváte, vždy uzamčena. U velmi vysokých konstrukcí však může být užitečné natočit pohled o 90 stupňů okolo směru pohledu.
Při zadávání zatížení na uzel máte několik jednoduchých možností, jak je natočit:~ Natočení pomocí úhlu okolo globálních souřadných os v určitém pořadí~ Orientace v uživatelsky definovaném souřadném systému~ Směr k určitému uzlu~ Uspořádání pomocí dva uzly~ ve směru prutu/linie